Jan

,,Dlouho jsem váhu neřešil, jsem sportovně založený člověk. A 100 kg jsem měl snad od 18 let. I když byly roky, kdy jsem jezdil na kole i 9 tisíc km ročně, nikdy mi těch 100 kg nepřekáželo. Měl jsem hodně svalů a nebyl nijak nespokojený. Až se založením rodiny a úbytkem pohybu jsem začal pozvolna přibírat.
Před cca rokem jsem se znova obul do sportu a vše šlo, něco pomaleji, u něčeho jsem se víc zadýchal. Ale i se 120 kg jsem zvládal kolo, běh, lyže i skialpy.
Až jsem potkal kamaráda, který extrémně zhubnul, začalo to ve mě hlodat. Po informacích od nej mi to nedalo a kontaktoval jsem Protimeu.
Samozřejmě jako neznalý a nedůvěřivý jsem nevěřil, že to muže jít tak snadno. Naštěstí jsem člověk, který když se proste rozhodne tak to tak bude a neuhne. Začal jsem tedy s dietou na bázi ketózy. A proč začínat pozvolna. To bych nebyl já. Tak jsem šel z obžerství, večírku a standardní stravy podnikatele rovnou do první fáze.
No nebudu vám lhát. Prvních 14dni nebyla žádná pohádka. Měl jsem hlad, a nebyla energie. Jít s kamarády na pivo a dát si 6× neperlivou vodu, to se taky ke 120 kilovému chlapovi moc nehodí. Ale vydržel jsem.
Nemůžu úplně říct, že bych pocítil onu zmiňovanou euforii, až do vážení po měsíci, kdy jsem měl dole cca 9 kilo! Najednou bylo oblečení velké a váha klesala každým dnem. Po dvou měsících jsem měl dole zhruba 17 kg a začal se enormně hýbat. V lednu jsem dobojoval poslední 3 kg a teď se ustálil na 97–99 kg, s již normálním jídlem, s jedním, max dvěma proteiny denně. Změna na váze je znát při každodenních činnostech a chvála lidí z okolí je taky moc fajn.
Mužů jedině doporučit. Samozřejmě, chce to poctivost a trošku se zakousnout. Dnes už mám zcela jiné návyky a necítím se nijak omezený. Jsem moc rad, že jsem do toho šel. Díky"

Necítím se nijak omezený